TAG: Sweather Weather

24. října 2015 v 11:45 | Znovuzrozená
Čauky mňauky (jak holčičí :D),
žádný TAG jsem na blogu zatím nedělala,tak si myslím,že by to byla příjemná změna,která není na škodu.
Tenhle TAG můžete vidět u spousta youtuberů a blogerů. Viděla jsem to u Teri Blitzen nebo LuxyLady2. Hodně dlouho jsem přemýšlela jaký,ale nakonec jsem si právě vybrala tenhle. Přijde mi milý a zajímavý.

1) Čaj, káva nebo horká čokoláda?
Samozřejmě,že horká čokoláda! Když jdu do nějaké kavárny,vždycky si ji dám,například někdy i se zmrzlinou,ale stalo se mi,že k tomu přinesli i takové buchtičky,které dost připomínali svatební koláčky,které taky miluju.

2) Jaká je tvoje nejoblíbenější podzimní vzpomínka?
Když jsem byla malá,chodívala jsem vždycky po ulici nebo jsem se procházela s mamko v parku,ráda jsem těma svýma ,,malinkatýma" nožičkama kopala do listí,nebo jsem schválně šoupala nohama a hrabala jsem chůzí čím dál tím větší hromádku. Ostatně ani nevím,jaktože si to pamatuju.

JeansBrooke Marie Hyland♡ on Instagram: “🍁🍂🍃”★

3) Jaký trend v líčení preferuješ na podzim - tmavé rty a nebo výraznou linku?
Výrazná linka,ale vlastně je mi to úplně jedno.


4) Jaké je počasí tam, kde bydlíš?
Krásné. Teď svítí slunce,což je fajn,ale nejvíc na podzimu miluju to listí a "sluneční" svit.

5) Nejvíc nošený svetr?
Já v zimě a na podzim miluju svetry,ale asi nejvíc mám ráda v barvě hnědé.

6) Lak na nehty, který tenhle podzim miluješ?
Teď jsem se zaměřila na dva laky od Miss Sporty,Clubbing color,Quick day 111 a 112.

7) Skinny jeans nebo legíny?
Legíny.

8) Kozačky nebo UGG?
Ani jedno. Kozačky moc ráda nemám...

9) Oblíbená podzimní TV show?
Muluju,ale MILUJU Jak jsem poznal vaši matku. Všchny série jsem viděla tak milionkrát...

10) Jaká písnička tě zaručeně dostane do podzimní nálady?
Vyloženě takovou písničku nemám. Když prší,tak se zahrabu do peřiny a poslouchám playlisty na Spotify. (spotify.com/cz)


POSLEDNÍ DOBOU MĚ STRAŠNĚ BAVÍ NATÁČET,ALE ZATÍM JENOM PRO SEBE. NEVÍM PROČ,ALE NA BLOG MOC NEPÍŠU A UŽ MĚ TO TOLIK NEBAVÍ,TAKŽE ČLÁNKY NEBUDOU TAK ČASTÉ...
 

Člověk začne chápat život, teprve když začne myslet na smrt.

4. října 2015 v 11:39 | Znovuzrozená |  Realita
Osnova:
⭐Úvod
⭐Komplikace
⭐Pochopení
⭐Konec

Malé děti někdy nechápou složité situace. Když jsem byla malá, nechápala jsem smysl života ani následky,když někdo z rodiny umře nebo z lidí, které máte opravdu rádi.
Tehdy jsem si s tím vůbec nelámala hlavu. Řešila jsem Vánoce a Ježíška, dárky a prázdniny.
Bylo mi tehdy devět let,kdy jsem mohla přijít o mámu.
"Vánoce budou za několik týdnů!" vykřikla jsem jednou radostně poblíž své kamarádky.
Šla jsem že školy domů a myslela na dvoutýdenní volno. Byla jsem šťastné dítě.
Přišla jsem domů a chtěla si odpočinout,když v tom jsem uviděla svoji mamku,která ležela v bílém županu na pohovce.
"Je ti špatně?" zeptala jsem se mámy a okamžitě k ní přiběhla.
Byla bledá a unavená.
"Dneska mi není dobře. Běž si nahoru zlato. Až budeš mít hlad, musíš si jídlo uvařit," odpověděla přiškrceným hlasem.
Poznala jsem,že se opravdu cítí špatně, tak jsem nic neříkala a odešla jsem do svého pokoje.
Večer přijel táta.
"Mamince opravdu není dneska nejlépe. Musíme se o sebe postarat sami." Hlas se mu lomil.
Takhle to pokračovalo několik dní. Mamce se zdraví nelepšilo. Bylo jí čím dál tím víc zle. Neustále ji bolelo břicho a poznala jsem,že výrazně zhubla. Nakonec s ní táta musel jet do nemocnice. Čekala jsem s bratrem Michalem doma celá nervózní.
Dočkala jsem se jenom táty.
"Kde je máma?" zeptala jsem se polekaně.
Táta se k nám otočil o roky starší a řekl: "Maminka je v nemocnici. Má velmi vážně zdravotní problémy. Musejí si ji tam nechat přes noc."
Myslela jsem si,že to není nic vážného. Jen nějaká obvyklá nemoc.
Další den přijela domů, sbalit si věci, že prý v nemocnici zůstane zřejmě dlouho. Neviděla jsem jí, byla jsem ve škole.
Po několika dnech jsem se dozvěděla šokující zprávu. Díky rozboru krve, mamce zjistili, že je alergická na lepek. Kdyby přijela do nemocnice déle, mohly by její orgány přestat fungovat a mohla by umřít.
Měsíc zůstala v nemocnici v Pardubicích. Celý ten čas jsem jí nemohla jít navštívit. Do nemocnice směly děti starší, takže mně byl vstup zakázán. Každý večer ale volala a slyšela jsem její hlas.
Mezitím jsem byla na rozboru krve i se svým bratrem a zjistili mi,že jsem celiak, tedy člověk alergický na lepek. Pšeničné těstoviny, pečivo, pizzu nebo sušenky jsem již nesměla jíst.
Michal byl v pořádku.
Začala omezovat lepkovou stravu a jíst více zdravě. Nejlepší ale bylo,že se mamka z nemocnice vrátila zdravá.
Jaké by to bylo kdybych ztratila rodiče? Uměla bych si to představit?
Je rok 2015,pět let od krize a mám jednu milující rodinu. Jsem ráda,že to nedopadlo jinak.

Kam dál

Reklama