Červenec 2015

Peřina je záchranný prostředek.

31. července 2015 v 13:22 | Znovuzrozená |  Realita
Když jsem byla malá,měla jsem takovou menší úchylku asi jako každá správná holka nebo kluk.
Když jsem šla spát tak jsem se vždycky nejdříve podívala pod postel a pak jsem ještě pro jistotu musela zavřít všechny dveře a skříně,aby tam náhodou nebyl nějaký vymyšlený démon nebo Samara z Kruhu. Takhle to dopadalo většinou každý večer,když mi bylo asi tak devět nebo deset.
Rodiče se v přízemí koukali na filmy,takže jsem měla někdy strach,jestli začnu křičet nebo tam něco najdu,nepříjdou,protože mě neuslyší. Bože,jak já jsem se bála.


Bylo ale docela vtipné,že jsem se ráda dívala na horory a překvapivě jsem se u toho ani nebála. Pak ale,když jsem si vyčistila zuby a utíkala do té ,,zmíněné" postele,začala jsem se bát. Docela jsem se strachovala po zkouknutí čtvrtého Harryho Pottera,kde Harry je na hřbitově a bojuje s lordem Voldemortem. To jsem byla zachumlalá pod dekou a říkala jsem si: ,,Jestli zavřu oči,tak se tady objeví smrtijedi." He,je to docela vtipné na jednu stranu,ale víte co,byla jsem malé dítě. :)

(Téma týdne: ,,Strašidla pod postelí.")