Peřina je záchranný prostředek.

31. července 2015 v 13:22 | Znovuzrozená |  Realita
Když jsem byla malá,měla jsem takovou menší úchylku asi jako každá správná holka nebo kluk.
Když jsem šla spát tak jsem se vždycky nejdříve podívala pod postel a pak jsem ještě pro jistotu musela zavřít všechny dveře a skříně,aby tam náhodou nebyl nějaký vymyšlený démon nebo Samara z Kruhu. Takhle to dopadalo většinou každý večer,když mi bylo asi tak devět nebo deset.
Rodiče se v přízemí koukali na filmy,takže jsem měla někdy strach,jestli začnu křičet nebo tam něco najdu,nepříjdou,protože mě neuslyší. Bože,jak já jsem se bála.


Bylo ale docela vtipné,že jsem se ráda dívala na horory a překvapivě jsem se u toho ani nebála. Pak ale,když jsem si vyčistila zuby a utíkala do té ,,zmíněné" postele,začala jsem se bát. Docela jsem se strachovala po zkouknutí čtvrtého Harryho Pottera,kde Harry je na hřbitově a bojuje s lordem Voldemortem. To jsem byla zachumlalá pod dekou a říkala jsem si: ,,Jestli zavřu oči,tak se tady objeví smrtijedi." He,je to docela vtipné na jednu stranu,ale víte co,byla jsem malé dítě. :)

(Téma týdne: ,,Strašidla pod postelí.")
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Styl psaní? :)

Líbí 82.4% (28)
Nelíbí 17.6% (6)

Komentáře

1 Lany Lany | Web | 31. července 2015 v 20:15 | Reagovat

Veľmi cute článok. Tiež som sa ako malá bála strašidiel, ale ked'že mám posteľ, pod ktorou nie je otvor, bála som sa len tieňov, ktoré som si prefantazírovala na strašidlá. A nie je nič lepšie ako sa potom zahrabať do mäkkých perín a zobudiť sa až ráno, ked' mi už žiadne "nebezpečenstvo" nehrozí.
Vidím, že tvoj blog máš čerstvo založený a už tento prvý článok ma zaujal, takže sa teším na tvoje d'alšie články. :-) Držím ti palce v tomto blogovom svete. Veľmi sa mi páči tvoj štýl písania. :-)

2 spiritus-renatus spiritus-renatus | Web | 1. srpna 2015 v 14:27 | Reagovat

[1]: Děkuju moc! Jsi strašně hodná,máme to asi všichni stejně. :)

3 allyblackk allyblackk | Web | 1. srpna 2015 v 18:32 | Reagovat

Wau super clanek:) mas skvely blog <3 jinak ano..souhlasim :D nekdy i ted kdyz bezim do postele se malem po*eru :D :/...

4 cincina cincina | Web | 1. srpna 2015 v 20:01 | Reagovat

Hah, tak tohle jsem měla (a mám) stejné:D Sice mám pod postelí úložný prostor, ale bubáků se bojím i tak:D Proto se nedívám na horory, abych neměla takový strach!:D

5 Simix Simix | Web | 1. srpna 2015 v 21:22 | Reagovat

Krásný článek na téma týdne :)
Já se takhle asi nikdy nebála :)

6 Cinereo. Cinereo. | E-mail | Web | 1. srpna 2015 v 22:46 | Reagovat

Já se bojím docela často, a ano, peřina nesmírně pomáhá, ještě že ji máme! :D

7 L. L. | Web | 2. srpna 2015 v 0:46 | Reagovat

krásně si to napsala:)
Samary jsem se též bála ale panenky Chucky... :D to byla totálka !

8 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 2. srpna 2015 v 12:49 | Reagovat

Já se nikdy jako malá pod postel nekoukala :D za to jsem se každý den večer těsně před spaním musela podívat do skřině, jestli tam náhodou není nějaký vrah, který by mě zabil jakmile bych usnula :D psycho :D
přesně to s těmi smrtijedy se mě taky stávalo, a přesně když jsem viděla harryho 4 :D

9 Luci Luci | E-mail | Web | 4. srpna 2015 v 18:29 | Reagovat

tak to znám moc dobře :D mám to taky tak :D u hororu se skoro nebojím ale potom... peřina = záchrana, pod ní mě nikdo nedostane :D a po HP4 jsem se ještě dlouho bála :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama